Na zahradě, která vypadá jako malý lesík se scházíme zatím jen občas a přemýšlíme, jak takový prostor uchopit. Nějak nám spadl do klína. Je sice jen vypůjčený, ale majitelka s ním plány nemá. Je neudržovaný a ne úplně hladce přístupný. To jsou jeho dvě nevýhody. A je blízko trati. Což je výhoda i nevýhoda zároveň. Já mám vlaky ráda. Jsou pro mě symbolem pohybu, změny, života. Celé dětství jsem usínala u zvuků z nedalekého nádraží. I dnes bydlím v blízkosti trati a cítím díky tomu propojení se světem. Můžu se rozhodnout a kamkoliv vyrazit. K autům tak otevřený vztah nemám. Vlaky jsou zábavnější. Možná i proto,že je řídí někdo jiný a já se můžu (a nemusím) přidat.
Takovou bych si přála i školu pro děti. Živou, plnou změn a dobrovolnou – můžou se k jízdě přidat, pokud chtějí.Pozemek je útulný. Jeho velikost dovoluje rozmanité využití, ale zase se na něm neztratíte. Je bezpečně ohraničený a i když je zarostlý, snadno se na něm zorientujete. Může se na něj vejít několik malých staveb. To jsme si představovali už dávno. Několik malých domků nabízejících různé možnosti (ateliér, dílnu, kuchyni, odpočívárnu). A mezi tím přirozený pobyt venku. U velkého ohniště, ve stromových domcích, na lesním improvizovaném “hřišti”.
