Uf. Máme za sebou velkou proměnu. Zúčastněné rodiny si pomalu otírají pot z čela a po bouřlivém konci starého a napínavém začátku nového školního roku to vypadá,že můžeme spokojeně vydechnout.
V červnu byla valná hromada, setkání všech účastníků i případných zájemců o svobodné komunitní vzdělávání. Celý školní rok jsme vyvíjeli různé pokusy o zakotvení a také rozšíření počtu rodin. Nějak nám to ale nešlo. Založili jsme spolek, udělali nové stránky, scházeli se a debatovali. Oslovili jsme skauty, různé obce a taky faru. Minimálně 3 nápady vypadaly opravdu realisticky, ale nakonec žádný nevyšel.
Změna byla cítit ve vzduchu, ale nemohli jsme přijít na to, co je ta správná cesta. Máme v sobě ale dost trpělivosti a troufám si říct,že i otevřenosti. A nakonec to přišlo. Přání dětí vyzkoušet něco jinde. A vlastně i přání některých rodičů. A máme štěstí, že Brno není daleko. Taky, že je většina našich dětí už na druhém stupni a že ve svobodném vzdělávání plaveme už celkem dlouho, abychom mohli efektivně komunikovat se spřátelenými školami. Děti byly navštívit 2 svobodné školy a začalo jednání o přestupech.
Za sebe musím říct, že jsem se nechala hodně vést okolnostmi. Nesnažila jsem se, aby to dopadlo podle nějakých představ. Zpětně mám příjemný pocit z toho, že jsme je vlastně nechali, aby se rozhodly samy. Byla to velká lekce. A pořád jsem celkem v úžasu z toho, jak snadno a rychle to šlo. A že teď minimálně 6 dětí (ale zřejmě je jejich víc, jen s nimi už nejsem v kontaktu) jezdí 3-4x týdně poměrně velkou vzdálenost do nových škol a jsou spokojené. Protože to je tak velká věc! Děti si vybraly novou cestu, šly do neznámého a zvládají to s nadšením. A moc si vážím opory rodičů (jasně, i té svojí). Že jsme jim to umožnili. Jsme dost odvážní :-). A věřím jim i nám a životu zase o kousek víc.
